Ty s matným leskem na břeh hozena,
ó dcero vln, zda víš, co tajíš v sobě?
Jak Afrodita z vlny zrozena,
snad ona svěřila své taje tobě.
Cos o tom aspoň šepce ozvěna,
jež zpívá v tvojích spiral duté kobě,
ó škeble z růží v sebe stočená,
ó zpívej, šum! – Tě budu slyšet v hrobě!