Nad mořem v Yomu starý hrad stál, v něm živ byl stařec, jenž skald byl a král. V mládí svém s Vikingy moři jel, v stáří svém prázdnil číš, k harfě pěl;
jedinou dceru tento skald měl. K drsnému ňadru srázné skaliny netulí květ se lesní maliny, jak tulila se k skaldu, králi dceř,
tak sladká jak měsíc ve hvozdů šeř. Když zpíval starý skald a v harfu bil, když zpíval o bojích, v nichž rek byl, dceř pustila z rukou práci svou hned,
ať vlna to k tkaní, ať na věnec květ. Starý skald k dceři tu schýlil se rád, zněl polibek otcovský ve tonů spád, jež ozvukem zmíraly po sálu,
co venku moře hřmělo o skálu. Tak ti dva žili a srostli spolu a nebylo radosti, ni bolu, jímž nevzplála stejně by hruď jich,
jíž nezvlhnul zrak by, netryskl smích. Tu v plné zbroji připlul k nim jun, mával též mečem, bil v zlato strun. Tak celý byl otci, skaldu podoben –
a děvčete duší sladký táh' sen. I zalíbil mladíka skald si kmet, o bitvách mohl s ním hovořit, pět, tak místo dvou do noci sedali tři
ve hřmění příbojů, ve vichrů při. Když stařec byl umdlen, jun v harfu sáh' a děvčete duší sladký sen táh', k malině u skály přibyl dub teď,
a růžemi Yomu rozkvetla zeď. V ráz jednoho jitra rohu zněl vřesk, vyhlédli z okna ven v jitra lesk: po moři do dálky, kam sáhnul zrak,
lodí sta, každá z nich běloučký pták. Ti ptáci se nesli ke hradu blíž, na každé plachtě rudý plál kříž, sto mužů na přídě stálo jak val,
na hrudi každému rudý kříž plál. Jak v starou síň zapadl rohů těch ryk, „Konec mé idylly!“ náhle jun vzkřik', se stěny strhl meč a chopil štít.
„Zadrž, stůj, synu můj, chceš od nás jít?“ ,Zadrž! Stůj, miláčku!‘ – On v tváři žel: „Zeptej se otce jen, mládím když vřel, kdy by mu boje roh v sny lásky zněl,
zda by se rozmýšlel, zda-li by šel?“ „Máš pravdu a táhni!“ – starý děl skald. „Ještě své hrdiny starý má Balt! Synu můj, táhni v boj, počkáme již,
boj vždy jde před láskou, ať zví to kříž!“ Však nežli domluvil skald a král, hrot dýky děvčete křesťana sklál a hrdý děl otci mrazivý hlas:
,Jak sami jsme žili, budem žít zas!‘ Král skald se tulil k svému dítěti. Roh výzvy od moře zněl po třetí!
Cookies on Poetry Cove