Bez života choulí se tu hluchá,
spárem jen kleč objímá ji suchá.
Sotva ptáče v letu sedne na ni,
mraků stín jen tkne se jejích skrání.
Pustá skálo, v jara smavé vnady
jakého jsi smutku pomník tady!
Marně ptáš se! Odpovědi nedá
zamlklá a ponurá a šedá.
Srdce, utýrané sterým bolem,
ozvěnu v tom tesu najdeš holém.
Jak ta skála v davu všech se zvedáš,
chmurné – ale odpovědi nedáš!