Chaosu dcero s prsy vypjatými,
jak z oceanu Homerovy básně
jsi dostala se řadou změny šťastně
v krám kupčíka s kornouty stočenými?
U stropu visíš, hřeby přečetnými
jsi pobita a malovaná krásně,
drát, motouz, štětky nesou Tvoje dásně
i břich s ocasy divně spletenými.
Tak jsem tě v svého otce krámě vídal,
co nítila jsi všecko v děcka snění;
jsi nestvůra, však tajů propast v tobě!
Jak často věky se ten problém střídal,
jenž z nymfy v karikaturu tě mění,
však plavců jen co zbylo ve vln hrobě!