Jak trapista jde v moři svojich dum,
na dveřích cel zří plát: Silentium!
Tu pod hábitem stiskne srdce své,
jež výčitky a vášně sup mu rve.
A krucifix ku bledým tiskna rtům
jen tiše zavzdychne: Silentium!
Mé srdce, špačku žvavý, ztiš se již,
svým skřekem nebuď jiným za obtíž!
Své směšné žely, nářky, kletby ztlum,
což nezříš v zraku všech: Silentium?