Ach, stokrát zdrcena a stokrát sklána,
a stokrát zdeptána a oplakána,
rci, odkud vracíš se vždy nám?
Svit jara dostačí a úsměv jara,
a zas to všecko svítí, plane, hárá,
a mrtvý Lazar dává výhost tmám.
A žíti! Žíti! Zas kol všecko volá,
pták, první květ, na vodě dálná kola...
Ach, cítím, žiju, když tě v srdci mám.