Jsi žitím unaven anebo prací?
Máš potu plnou skráň, šat plný prachu?
Či zoufáš snad, že nezaplane v nachu
lem obzoru, jenž kolem v tmy se ztrácí?
Což naděje tvé více jsou než ptáci?
Sta odletlo jich v bouře prvním vzmachu,
však jiných sta juž v hloubi tvého strachu
se s novou písní v strom tvé duše vrací.
Tvá siesta buď k nové práci brána,
však nebuď delší než stín o poledni,
než po slavíku kohout začne z rána.
Buď kratší, než se vystřídají stráže,
buď stužka jen, jež květy v celek váže,
jak Petr třešni – ty ji rychle zvedni!