Nech ňader bouř se zmírnit tiše,
co pijem oba z lásky číše,
co zulíbané naše rety
se halí v kouř mé cigarety –
já cítím úkoj s výše.
Mně zdá se, veškerý ruch žití
že zastavil se u nás náhle,
jen arterií vlnobití
jak jarní deštík půdě spráhlé
se cítit v tichu duše dává,
jak s jabloně, jež květy smavá,
po lístku lístek opadává.
Nech ňader bouř se zmírnit tiše
pod mojí cigarety dýmem.
Jsou atomy teď v styku přímém
a duše k duši mluví s výše.
Svět víc nám nedá, než co máme,
to kámen, tam se všecko láme,
buď ráda, že tak dřímem.