Toť světa běh. – Můž’ jiný být?
Proč jiným zaplál vždy tvůj cit,
vše jiným tebou padlo v klín?
Tu na rozpadlý myslím mlýn.
Mlel řadu let, teď zadumán
sní v lesní strži vetchý, zdrán,
do scenerie srázu skal
se jako stařec zadumal.
A rozpadá se zvolna v rum.
Mlel jiným. V lip a olší tlum,
sám opuštěn teď osiřel
a ptá se, proč jsem jiným mlel?