Jž zmožen prací i myšlének tíhou a v srdci steré pochybnosti hroty v dlaň sklonil veliký Buonarroti skráň zrytou mnohou vráskou, mnohou rýhou.
Tu z výhně ducha, kde u věčném sporu se obrazy a dojmy tříbily, se zvedly plné síly, plné vzdoru a stály před ním staré Sibylly
i slyšel v hloubi duše jejich hlas, jenž jako vichr půlnoční se třás’. Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
kol tma a šero, pouze pláti Krásu jak bludnou hvězdu v bludišti tom zřím; vše ostatní kol hroby jen a trosky, jež hvězdy té svit ozařuje božsky.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, jak mroucí jiskru sledním ve zápasu po Velikosti svatou touhu zřím:
chtít větším být, juž v tom je vykoupení z mlh, mátoh, trudů, strastí, utrpení. Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým
a cítím soucitem svou vlhnout řasu, v těch mrtvých srdcích símě Dobra zřím; to chví se tam, jak zora plá a hoří, to jistě z hrobů nový život stvoří.
Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým, nerv živý škube se tam v shnilém masu, to žízeň Pravdy trhá svalem tím;
ta nesmrtelná ať si pálí, bodá, přec lidstvu číši věčné vláhy podá. Zřím v svadlé listí spadlé s kmenu času, zřím v mrtvých rodů popely skrz dým,
ten popel zvedá se, dým taje v jasu, ta srdce žijí – neb v nich Lásku zřím! Duch v kosti hřmí a světlo v zřítelnice, kde Láska doma – není Smrti více!
Hlas dozněl, chvíli ticho ztmělou síní – však za ním zved’ se nový hlahol nyní, hlas těch, již mrtvými se zdáli posud, hlas velký, silný, nezdolný jak Osud.
To znělo, jak bouř vítězná když letí: Jsme, žijem, budem žíti dál a dál, nechť zhouby jsme a vteřiny jen děti, nám posud v srdcích oheň nedoplál,
ten oheň Dobra, Krásy, Velikosti, ten oheň Pravdy, Mojžíšův jenž keř, ten oheň Lásky, již zem, nebe hostí, jenž stále volá: Bojuj, chtěj a věř!
Jen těmi silné lidské pokolení Nic odvěké na starou báji změní, neb Velkost kde a Dobro, Krása svítí a s Láskou Pravda, tam jest věčné žití!
Ta hymna zněla jásotem v šer dílny. K své práci sochař velký vstal a silný!
Cookies on Poetry Cove