Vždy k němu zpět! On vše, v něm vše, on hlava
celého horstva! Květ má na úpatí,
se skrání ledovou se v hvězdách tratí,
pln plodů vesmíru, ač hřmí v něm láva.
Nechť chlubné plíce sebevíc dme sláva,
to ani šaška Leara neošatí,
a ničemové, králové a kati
jsou hmotou mu, z níž obry vytesává.
Je hrozný a je jako dítě sladký,
má lvice záchvěvy a něhu matky,
zří stejně v epos jako do pohádky.
Leč, nechť se očím ztrácí gigantický
v bol moderní neb ve smích homerický,
je největší v tom, že je lidský vždycky.