Kam vše sjelo? Jaké ticho, nikdo nás tu nevyhledá!
Což jste mi tak zamyšlená a tak nyvě, snivě bledá?
Vidím, kdesi velké slunce nad mořem jak z mlh se zvedá!
Máte posud stejnou ruku, dráždivou a vlhkou, měkkou,
jak zdroj mi vždy připadala, který chce se snoubit s řekou.
Nemluvte dál... – plakala bych – Moje slzy dávno tekou.
Binokl je dobře tají – můžete je nechat jen!
Nač je probouzíte znova? Nechte snem, co bylo sen!
Sen to nebyl! Sen to není, kdy budete spokojen?