Nic a všecko! – Moje paní, co tu chceme rozeznávat,
jeden přijímati může, druhý musí všecko dávat.
Ach, to sen byl mého mládí, sněhy minula je zavát.
Minula? – Proč? Sejdeme se třeba jak dnes po letech,
cítíme, jak ňadry táhne starý, harmonický vzdech.
Všecko se zas žhavě třese na květech i poupatech!
Stará píseň pět zvoní. – Lásky? – Říci bych se děsil.
Přízně milé? – Raděj skráň bych v odříkání tiše svěsil.
Tak to bývá, ty jdeš k žatvě – jak je možná, kde jsi nesil?