Ta cesta byla dlouhá, hloží plna,
dva na ní potkali se poutníci,
po obou střikla záští kalná vlna,
víc oba nešli s duší věřící.
Šli lhostejni a lidem odcizeni,
v snů ráje s lítostí jich patřil zor,
stisk ruky neznali, žen políbení,
jen dlouhou cestu kalný za obzor.
Tu setkali se. Silou démonickou
se ohlédli, snad promluvil v nich Bůh,
v tom střásli s beder všecku bídu lidskou,
zřel volně okem v oko druhu druh.
A rozešli se. Cesta v sklon se chýlí,
jde bouřím každý vstříc a novým tmám,
leč v pohledu tom bylo tolik síly,
že hrdi jdou, z nich nikdo není sám!