Pojď – chvíle lásky čeká...
Nač mám tu býti sám?
Po violách ať smeká
se luny svit blíž k nám,
co šerá mura těká
po thujích sem a tam!
Jak v snětí šerém skrytu
tvých údů vzplane vděk!
Jak hlas tvůj v luny třpytu
smích bude hrdliček!
Ó, přijď, má láska bdí tu,
mně zdá se – čekám věk.
Cos duchového dýchá
z té noci, přikroč blíž,
tak vlahá je, tak tichá
jak ňader tvojich skrýš,
v ní Osud kostky míchá,
mé s tvými... pochopíš!