Do smutné noci klínu den skrývá žhoucí skráně, kol v šeru stojí stráně, já pod tvým oknem v stínu.
Hle, bílá můra noční kol tvého okna lítá... Ó písni v srdci skrytá, svou tichou hudbu počni!
Ty vzdálená jak vůně do srdce vcházíš v tichu, rci v svojich zvonků smíchu, čím ono lká i stůně.
Vleť v kalich tulipanu, jenž rudým hoří nachem, a rci jí v zmatku plachém, jak on že ohněm planu.
Vleť do lilie spící, vem všecky vůně její, rci, že se o ni chvěji jak lilje při měsíci.
Vleť do bezu a lilku, jich dechem v noci dusné ji popros, by, než usne, si po mně steskla chvilku.
A vleť i do narcisku, jenž sní, duch květin bílý, do leknínu, jenž chýlí svou zlatou k vodě misku.
Pak ztajena v mhy roušku všech květin kol sen vonný na zlaté utkej tóny a k jejímu nes oušku!
Plá měsíc temnem listů, plá v různých barev svitu, v safiru, malachitu, v rubinu, amethystu.
Z těch opálovou třísní elf, který v růži spává, ti utká křídla hravá a připne ti je, písni!
Hle, bílá můra noční juž vletla v okna tmavá – Ó písni ostýchavá, svou tichou hudbu počni!
Chvěj perutěma svýma, buď ve půlnoční chvíli myšlenkou na mne, bdí-li, snem o mně, pakli dřímá.
Však rci, že nejdeš sama, že někdo po ní ptá se, jenž Eros nazývá se a Kupido i Kama.
On, který učí líbat, a když jest večer tmavý, těch, kdo milují, hlavy na ňadra dívek shýbat.
Rci, že můj smutek po ní kol dýše hvězdná výše, i jasmín, který tiše svých květů hvězdy roní.
Pěj celou noc a dlouhou, že otrávil jsem sebe, zem, ocean i nebe svou nekonečnou touhou.
Cookies on Poetry Cove