Má každý milé sny své, jichž se zříci
mu smrtí jest; chci sen svůj vyprávěti.
Zřím v budoucnost: zem volna vzduchem letí,
jak ženu potká muž, jsou milující.
Bůh z klínu pustí lásku, holubici,
a místo andělů jsou svaté děti,
a růžový keř plnou zkvětlou snětí
juž pokryl kříž a pokryl šibenici.
Tu básník lákán svými myšlenkami
v dol zabloudí, jenž pln zřícených skalin,
po kterých révy girlandy se vinou,
a mezi houštím divých lesních malin
on najde zasypanou bránu stinnou
a hroznů zlatem stajen nápis známý.