Já viděl Lásku. Stála ve snu mém
tak líbezná a krásná, jen se rděla,
taj sladký chtěla říci sladkým rtem,
já pohled’ blíž – a ona masku měla.
Tu napadlo mi, když tak s maskou krásná,
jak teprv bez ní krásou bude plát,
i začal jsem jí masku s tváře rvát,
v tom na mou ruku sjela slza jasná
a druhá, třetí spadla, ohněm žehly;
já trhal masku, ta seděla pevně
a oči Lásky dívaly se hněvně
a blesky zhoubnými v mé nitro šlehly
a sotva maska se jen trochu smekla,
za slzí stružkou slzí řeka tekla;
vzdech splynul hořký, moře by moh’ vzdouti,
však maskou s tváře nemohl jsem hnouti.