Ó věřím, při své zhubeněl jsi práci,
zrak stále v sebe pohroužený maje
a spěje peklem ku zápraží ráje,
ze skutečna v sen mostem, resignací.
Tys odvahu měl, nám se síla ztrácí,
Tys víru měl, nám v pochybnostech taje,
Tys přístav měl, nám v člunu vetché kraje
se vlna tiskne a nás v propast kácí.
Tys orla měl jak Pathmu věštec svatý,
jenž péra Tobě z vlastních dával křídel,
a přece zhubeněl jsi dlouhou mukou:
Nám sen i život stejnými jsou katy,
my jedy pijem z kastalských jen zřídel,
ba hnáty z hrobů ještě do nás tlukou.