Ty jedny do paláců vedou,
jsou plny koberců a soch
z mramoru s balustradou šedou.
Ty druhé v měšťanském jsou domě;
jen z pískovce a bez ozdob
spiralou k výši tíhnou skromně.
A jiné bídně vyšlapané
a vysoké a neschůdné;
nad nimi se zdí vlhkost kane.
Však myšlénka, ať kterékoli
z nich šlapu v městě náhodou,
myšlénka jedna vždy mne bolí:
Že po všech s hořem drahých duší
a s lítostí a slzami,
jež často život nevysuší,
že po všech, ať svíc ve plápolu,
ať v polotmě, se odnáší
s mrtvými rakev stejně dolů.