Žhne slunce, zrak se darmo vzpíná k moři,
to jako výheň, vítr nezavane,
jak žhavé olovo to s výše kane,
a noha v bílý, horký prach se boří.
Jak neúprosně modré nebe plane
nad ulicí, v klín jeho jak se noří
tlum sloupů, portiky jsou vykládané,
jak bílý plamen mramor jejich hoří.
Nad atriem je nápis z mosaiky:
ó salve, lucru! před mým zrakem prchá
svět antických snů luzný, něžný, rosný.
Za peníz všecko: laur i dívčí rtíky,
mně zdá se člověčenstvo býti mrcha,
jíž sup rve nitro – mamon neúprosný.