Kdys v máje čase, v době, kdy se věří,
mi ruka přítele tu knihu dala,
ta pod poduškou mojí často spala
a mezi stromy bloudila i keři.
Tak snivá, tklivá, ptáka hebké peří
že sladší není, v sny mne zkolébala...
Ó, kéž by stejně v duši tobě hrála,
vem v poušť ji žitím, nežli se nám zšeří.
A zchvátí-li tě čarovnou svou mocí,
ty můžeš více nežli krásu pouhou
z ní vyčísti: mou lásku ve dne v noci.
A zabuší-li srdce novou touhou,
je ztiš té knihy kouzelnými rytmy,
jak hlavu tvou bych líbal v sladkém přítmí!