Jen růže, růže, růže, kam se noří
zrak unavený hrou a rejem světla,
z té vlny rudá orchidea zkvětla,
v té purpurové azalea hoří.
Klas, tráva, řasa v drahokamů moři
se míhá; myslíš, vlasatice letla
přes tichou pláň a jisker snopy smetla
k dnu, v bezdno, v kterém Noc objímá Zoři.
Kde pták, tam píseň zvučí na haluzi,
kde laň, ta v svojí zastaví se schůzi,
kde srdce, tam se vzbouzí lásky touha.
Na křídlech můry noci dary nosí,
a červánků než zmizí vlečka dlouhá,
má slzu oko, leknín kapku rosy.