Stromem zatřes! – Listů svěžích závěj dolů svane,
pozděj zatřes – květů moře na tvé skráně skane,
po třetí – a zlatých plodů travou co jen plane!
po čtvrté – to slední listí pestře malované...
Po páté – již nezatřeseš – zatřeseš-li ještě,
spadne krůpějí pár kalných podzimního deště.
Stromem svého žití zatřes! – Nadějí stoh svěží,
jarých tuch a vzletů vůkol polétá a leží!
Zatřes! – Co tu květů lásky, samé vonné listy,
Bože, jak to užít všecko, jaký půvab čistý!
Zatřes! – Zlatý nejeden plod s větve se ti schýlí,
činů vír – a zatřes ještě, a jsi stařec bílý,
více v klín již nepadne ti, dal strom, co moh’ dáti...
trochu slz – stojíš-li o ně? Nic ti nenavrátí.