O růžích z Jericha tu pověst znáte,
jež suché, vzrostlé v písku ve závěji
se v květy bájné krásy rozvíjejí,
jak v půlnoci když zavzní zvony svaté.
Ó takou růži též vy v srdcích máte!
Tlí suché v hloubi duší lístky její,
však písně vánoční jak tóny znějí,
plá růže, dýchá, v záři svojí zlaté!
Ó lidu naděje! Tys růže ona,
na chvíli uschlá, avšak věčně živá,
vždy sílu v ňadra dýchající, vonná!
Ó plaň nám v srdcích, o něž útok láme
se bojů zlých, jen kouzlo tvé nám zbývá,
než Spasitele svého uvítáme!