Za oltář plným proudem padlo světlo.
Jak šeré stěny v moře zlata stápí!
Mnich v okně zašklebil se pod svou kápí,
a ďasu v tváři cos jak něha zkvětlo.
Tak světlo obou úlohu jich spletlo.
Jak s gloriolou svatí táhnou chlapi
u cesty křížové, pod draka tlapy
z apokalypsy tisíc růží sletlo.
V nach taje každá na asketech vráska,
po nahých prsech Maří Magdaleny
svit proudí, vidíš, jak se pozvedají.
A v lebce, již má v ruce, zasazeny
jak démanty dva bájné lesky plají,
v šer chrámu křičí: Láska! Láska! Láska!