To jest velké rozjasnění,
co teď vniklo v duši mou,
jako zvonů tiché znění
do krajiny kryté mhou.
To jest velká štěstí tucha,
jež se nerozplyne v sen,
sílící to lázeň ducha,
z níž se zvedá uvolněn!
Cítíš to? Tys byla u mne,
procházky to dlouhé v dál,
skrze husté lesy šumné,
v tichu strmých, vlhkých skal.
Zříš ty ptáky na haluzích?
To jsou duše písní mých!
Zříš ty rybky ve vln kruzích?
To mé dojmy, to můj smích!
Spadla mlha, čisté nebe...
zrcadlo vod bez hnutí,
duše má zříc všady tebe,
chví se v tichém pohnutí...