Skip to content
1853–1912

Rozhovor.

Jaroslav Vrchlický

Tys mračen, příteli, na tvoji skráni, rci, jaká duma tvoje chmury shání, co dělat mám, čím mohu být v tvém bolu? Věř, prožili jsme horší chvíle spolu

než tato, jež ti v číš tvé slasti tvůrčí svůj hází pelyněk. Nuž vzmuž se, urči, mám k letu v minulost svá rozpnout křídla? mám orlicí být, která když lup zhlídla

se řítí s mračen rovna blýskavici? Či zalkati mám píseň žalující o marnosti snů, touhy, lásky, štěstí? Mám v budoucnost se srázným letem vznésti

a lidstvu říci, co se v dějin lůně mu chystá vítězného? Jako vůně, již dýchá les, když jarní den se šeří, mám skanout manou v srdce ta, jež věří,

a zápasu a mdloby jež jsou sytá? Noc v pád se chýlí, na východě svítá, ty stále v neplodné dlíš sevřen dumy. Proč budí mne zas perutí tvých šumy?

Co platno zpívat v tom malátném věku, kde nemluví juž pranic ke člověku, jen zlata třpyt, jen ziskuchtivost podlá; kde otroctví jest největší všech modla

a básník jenom vlček tancující, jejž z dlouhé chvíle děcko na ulici pod kola vozů, v zástupů shon pouští! V té vichřici jsem sobě mrtvou pouští

a tebe, družko, je mi věru líto, jak nebes květ že padlas pod kopyto do prachu všednosti a hlupství, nudy, do bláta sobectví a v mělké trudy.

Mně protiví se dělat tajtrlíka, jenž denně šat si obléká a svlíká, jenž, by se trochu pánu zalichotil, své čapky rolničkami v půlnoc hřmotil

a přehlušit chtěl jásající moře. Ty klesáš tedy? Nevěříš víc, zoře že pozvedá se nejjistěji z hrobu nad pochybnost a troucheň, nudu, mdlobu?

Nech blázny být, těch vždycky bylo dosti. Hleď, jaká práce ještě v budoucnosti nám zbývá! K dílu! To je triumf pravý, přes zlobu času, zápas stran a vřavy

být věrným vždy myšlénce svého mládí. Tvá píseň přehluší ten sykot hadí jak šaška rolničku to velké moře. Jest život jen a naděj! Není hoře,

jest síla jen a vzruch, víc mdloby není, jest nadšení jen a jest povznešení! Co ale dělat mám, než dumy tvoje se zkonejší, než jak labutí roje

tvé sloky rozletí se křídlem ódy jak vichřice a jak rostoucí vody na písně, jež jsou budoucnosti skutky, co zatím dělat mám? Jdi plésti důtky!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Rozhovor. · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove