Bouřné štěstí – blýskavice,
meteor se v mraku mih’;
tiché štěstí, sen, nic více,
jakobysi na sklo dych’.
Chytej obé. Jsou a mizí
jak snů hříčka prchavá,
sotva z obou lemu řízy
upomínka zůstává.
První pálí – druhé hřeje,
prvním šílíš, v druhém sníš!
oboje kus epopeje,
pěna vína v žití číš.
První oř je bez otěží,
šlehne, trvá okamžik,
druhé věčně v srdci leží –
Za obé však stejný dík!