Jíst, jíst, jíst!
je hmoty žalm, který zní stále,
a prázdno ptačích hnízd
mu civí v jeho život dále.
Kde brát, brát, brát,
kdy hluch je cizí i brat?
Jíst, jíst, jíst!
a chce se, a musí se, ostatní prázdný jest list!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
ROSENFELD – SLEPEC. (III.) · Jaroslav Vrchlický · Poetry Cove