Hle, jako motýl z květiny
z mé duše rondel vyletěl,
se pouze mihnul, vzplál a zněl
a trysk’ v azúru výšiny.
Na křídlech mezi rubíny
se perleti lesk jemu skvěl;
hle, jako motýl z květiny
z mé duše rondel vyletěl.
Jest dítě plaché vteřiny,
jak s růže by se lístek schvěl,
však za otce tvůj úsměv měl,
ten svěží, plachý, dětinný;
hle, jako motýl z květiny
z mé duše rondel vyletěl.