Je možno to, že zazpíval
kdes v porostlině pták?
Že výš kdy zrak se zadíval,
zřel azur a ne mrak?
Je možno to, co na sněti
že květ je a ne sníh,
a že na srdce poupěti
se první motýl mih’?
Ach poupě srdce – láska jest
a motýl – první sen!
Teď nebe ještě plné hvězd,
však počkej, přijde den!
Však pozor dej, když holý stvol
má květů na tisíc! –
Jdeť Vesna srdce jednou kol
a nevrátí se víc!