Krysař z Hammeln, v poesii
vůbec známý pán,
krysy lákal, ať se svíjí,
bizarní svou melodií
městem, v luh i lán.
Jak on kdysi
lákal krysy,
písní ptáka
srdce láká,
básníkem kdo zván.
Kam je zaved’? – Do rybníka,
skoky, hup a cup,
ta se škube a ta kvíká,
ven se škrábe a již zniká,
čumák tu – tam trup!
Krysařova
beze slova
melodie
nad tím nyje
mrtvol ve zástup.
Básníku! V tvých písních sítě
kolik srdcí as
do záhuby sved jsi hbitě?
Kdysi – svět dnes není dítě,
by se v zpěv tvůj třás’.
Ovšem slyší,
ale myši
nejsou lidé...
Co pak přijde?
Kritiku vem ďas!