Dusné, tmavé letní noci,
co se, noci, ve vás děje?
Kdos kdes volá po pomoci,
vzduchem se cos líně chvěje,
jako výkřik bez naděje,
peruť sovy, měkká, těžká...
Ach, kde moje láska mešká!
Po hrázi jsem u rybníka
kráčel, a tam utopence
vytáhli... kol voda stříká...
a já smrt zřel, toho žence,
kterak leknínové věnce
splítal nad tím bílým tělem,
v rákosí pak smál se ztmělém.
A já prchal podél hráze,
jakoby mne ďábel honil,
a já chvěl se v rovnováze,
jakby zrovna za mnou zvonil
kopyty a již mne clonil
perutí... ta byla těžká...
Kde jen moje láska mešká?!