Zlé slovo padlo z té i oné strany
a štěstí ptáček prchl polekaný,
jak střelnou náhle vyplašený ranou
s perutí ulít’ pestře malovanou.
Kams used’ na strom a tam píseň zpíval. –
A každý v nich svou bolest němě skrýval
a každý sám byl jako hruška v poli
a cítil pouze, jak to srdce bolí.
A každý spínal ruce k večernici:
Ó vrať se, ptáčku, dumně zpívající!
I hvězdy samy kmitly šerem stromů
a paprsk jejich prosil: Vrať se domů!
Zda pták se vrátí? Třeba tiše čekat,
jej modlitbou a vzdechem nepolekat,
jít po špičkách, jak mrtvý byl by v domě,
jak dryada by spala v starém stromě.
Snad vrátí se! Snad teď a snad juž zítra!
Ó smutné noci, beznadějná jitra!
Ó štěstí, nechť se šeří den, noc stmívá;
že aspoň slyší ho, jak ze sna – zpívá.