Proč poslední šat odložit dnes váhá?
Juž ložnice se otevřely dveře
a jak jen mohla poznat v pološeře,
choť přistoupil k ní a juž po ní sahá.
Dnes děsem jí, co bylo mořem blaha,
ne choť, to fantom k loži se dnes béře,
i zachvěje se v divé nedůvěře,
jak v lázni plamenů juž stojí nahá.
A cítí šerem jakés cizí oko,
že lačně hltá její všecky vnady,
a to ji pálí, hlodá přehluboko.
Z těch plamenů až v očích se jí stmělo.
Král, který okoušel dnes plod své zrady,
v svou náruč netisk’ ji – jen její tělo.