Jak na oceli břitké, zářivé
si časem žlutá sedá rez,
do duše čisté tak a blouznivé
cos padá, se skládá,
lesk její stínem spřádá,
to nedůvěra, věz!
To cizopásník tvého srdce jest,
škraboška, za níž satan skryt,
to tyran pochyb zlých a kat a trest...
teď malý, leč zkalí,
jak vzroste, a halí
v noc tuposti tvůj cit.