Když kles’ můj duch a zmdlela noha,
já přestal v světě hledat boha,
a odpjav křídla ducha práci
jsem uzavřel se v resignaci.
Po odbojích mně nyní stačí
to věřit, co zní v písni ptačí,
být dojat, když zřím klasů chvění,
být šťasten v ženy políbení;
se neptat, co můž’ věčnost skýtat,
a vděčně každé jitro vítat,
s moudrostí zvěře jíti spat
a netoužit a nehledat!