Snil’s, že máš klid? – A v tom tě něco raní,
co’s nečekal, to padlo ze zálohy,
zříš v prachu všecky, jež jsi vzýval bohy,
a chmurné čelo zacláníš zas dlaní.
Tak bylo to a bude bez přestání,
klid, štěstí – bajky, bajek celé stohy!
Dřív otrkat si musíš všecky rohy,
než k velikému dojdeš – pohrdání.
Sta rozmarů, sta nápadů, sta bludů
se proti prostotě tvé duše vzpírá,
žluč v srdce sype ti a v život nudu.
Jak pomyslíš si: Ještě šťasten budu,
již pomýšlením tvoje štěstí zmírá
a dál se vlečeš v skepsi své a v trudu!