Vždy k Tobě, pane, chvátám v chvíli ranní,
zpěv jitra zní Ti, noci požehnání.
Co, o čem nevěděl bys, hýbá nitrem mým?
Před velkostí Tvou v prachu duch se sklání.
Co chce mé srdce a co jazyk žvatlá?
Můj nejsmělejší vzlet – jak liché zdání!
Však člověk líbí se Ti, tak jak žiju,
jak ve mně dech mé zní Ti děkování.