Zas na dně moudrosti své nevyzpytné
jsi určil, Otče světla, v světla zdroje,
bych na píď času vhroužil oko svoje,
píď, již zvem dnem, který se bleskem kmitne.
Jak bratrů sta, on v propast věčna slítne,
dá málo radosti a mnohé boje;
v skon jeho až zřít budu, bez úkoje
též nenechá mne v touze nenasytné.
Ať nový bratr, jenž se zvedá za ním,
jak athleta mne najde, do areny
jenž vstoupá vesel s žulovými svaly;
ať víno svěžesti mi stoupá k skráním,
ať cítím, že jsem hoden žití ceny
a chvím se jak zem pod centaura cvaly!