Pod tíží všedních dnů svých klopýtaje,
co v sklonu všeho žití říci mám?
Jsou – já je poznal – Hesperidek ráje,
leč pouze v snění nachýlí se k nám...
Tak vyjde poutník k výškám Himalaje
a doufá, Bůh že zjeví se mu tam,
a jde a jde a projde cizí kraje,
v sled musí přiznat se, že stihal klam.
Lze více říci? – Klam zlý všady číhá,
a v posled všemu vysměje se jen...
Co věků pomník chce tu a co kniha?
Buď život v hrdou hroudu jedna rýha,
buď starostí a mrákot marný plen,
jej věčná pravda v posled k slunci zdvíhá!