Rád bych tobě kvítí dal,
které neroste však v sadech země,
zkad by radost má i žal
hovořily s tebou jemně
věčným refrainem: Přijď ke mně!
Kde ty květy naleznu,
rosou by jim slzy moje byly,
pelem touhy, v bezmeznu
které nebes putují a šílí?
Rostou v srdci tvém, z mé lásky zbyly.