Tichým krokem půlnoc kráčí
s půlměsícem v kadeři,
dlouhý stínů lem se vláčí
za ní v ulic zášeří.
Můj krok proti ní se šine,
její tak jest duchový,
do dálky můj hlasně plyne,
ozvěna mu odpoví.
Její mystický a tichý
vrývá v duše stopu svou,
patří v sny a hledí v hříchy,
v klid i v práci tvořivou.
V tiché kroky noci pojí
drsně kroků mých se ruch,
v kontrastu té chůze dvojí
zřím, co hmota je, co duch.