Dvanáctá bije – její zvuk
mne z dum a snů víc nevyruší,
toť v bludiště mých dum a muk
jak bzukot muší.
To znělo již nad hlavou mou,
co tak jsem kráčel žití hluší,
a tento drsný povel tmou
v sluch marně buší.
Ba tento neodvane hles,
co hluboko mi srdce kruší,
znám dobře hodin mroucích ples,
memento duší.
Dí každá: „Bylo, není již!“
Jdou za mnou nové, jiné, tužší
se hrnou – větší jejich tíž –
Mlčet jen sluší!“