Hleď, prší! – Den je šedý, nebes clonu
jen déšť protkává jako tenké nítě
a kapka v bláto splývá okamžitě,
jen okapy zní v jednotvárném tónu.
V den taký nejvíc v upomínkách tonu
na minulost, jež roztáhla své sítě,
a píseň má jest bosonohé dítě,
jež chytá motýle snů v rychlém shonu.
Sem staré víno, ale verše nové!
Verš nejlepší je věno smrtelníků;
toť nektar, mana, rosa, nechť svět bláto.
Bez veršů, věř, by nestál život za to,
a s nimi nerozeznáš purpurové
své víno od nachových dívčích rtíků.