Jak přišla do mé ruky vlastní kniha moje,
dnes nevím ani říci, dlouho po letech
jsem obracel ty listy – marné sny a boje! –
a četl skoro cize vlastních ňader vzdech.
Tu k místu jednomu – Dnes mrtvá jistě již! –
dva řádky zatrhla – čí asi vlídná ruka?
K nim „díky!“ připsala... Cítila stejnou tíž,
a stejná v chvíli oné, jak já cítil, muka!
Já zraku nevěřím – cos bouří ňadry mými
nad „díky“ těmi v knihu připsanými,
dnes ještě z hrobu zní mi,
to cítím dojat...