Slzičky ohnivé
ze strání, z lomů
ve kráse zářivé
přináším domů.
Vedle nich modravé
zvonky se třesou,
krůpěje vlhavé
v kalichu nesou.
Ony ze strmých skal,
z vlhkých ty lesů,
jak jsem je natrhal,
tak ti je nesu!
Slzičky ohnivé
jako krev žhoucí
z duše své vířivé,
láskou tak vroucí!
A zvonců modrý květ
věrností září,
na život hledí zpět
se slzou v tváři.
Trhány s jmenem tvým
jsou v každém kroku,
s tím ohněm plameným,
s tou slzou v oku.
Vezmi je odvetou
mé lásky k tobě,
dříve než vykvetou
na mojím hrobě!