Když v mládí době opilý
jsem štěstím byl a illusemi,
z mé duše zlatí motýli
se nesli světla ručejemi.
Smích mládí měli na křídlech
a pláli jako slunce v máji,
vždyť pili lásky ve zřídlech
a nořili se v moře bájí.
A léta přešla, mlhaví
se snuli podjeseně dnové,
tu z večera mně u hlavy
si hráli černí motýlové.
Na křídlech měli beznaděj
jak perly – slzí stopy kalné
a jejich zádumčivý rej
se tratil v hvězdné říši dálné.
A léta přešla – pouze čas
šel přes ten úhor mojí duše
a šerem bleskl náhle jas
a zachvěla se v blaha tuše;
a usmála se po chvíli,
jak země usmívá se v máji,
a pouze modří motýli
teď z mojí duše odlétají.