Kokosový ořech tvrdý,
namáhej se celou silou,
v posled stíží rozdrtíš jej
sekerou anebo pilou.
A tu, zázrak, často bývá
za tvou práci zisk jen malý,
slupka tlustá, dužinatá,
obsah dávno vyšeptalý.
Zřídka jenom z tuhé kůry
chlad a vonná něha mléka
na rty spráhlé jako rosa,
jako požehnání stéká.
Tak i život! – Můžeš slupku
tlouci krvavou svou pěstí,
zřídka najdeš trochu šťávy,
trochu rosy, mléka, štěstí.
Řek’ bych, uspoř si tu práci,
škoda touhy, snů i dumy,
ořechy ty kokosové
smrť nejlépe louskat umí.